…přitom pouze necelých pět hodin jízdy vzdálen. Stačí chvíle a člověka to město propasíruje do pocitů, jaké asi museli zažívat lidé, co se vydali před pětadvaceti lety poprvé na západ. Anebo jsem prostě nic nečekal a proto mě ta facka sundala do kolen?
Praha ztrácí, stydí se a v koutě se choulí v porovnání s Berlínem. Jak kdysi Ivan Malý prohlásil: „Do budějic….budou jednou jezdit turisti jako do největší vesnice ve střední evropě!“.
Omyl! Budou jezdit do Prahy!
Ó bože, ty prostorné ulice, široké chodníky útulně zastřešené z domů vysutými markýzami, zasypané lidským hemžením všech národů…současně osety cyklosteskami a nespočtem barů, kaváren, bister. Ta symbióza prostoru a lidského proudění…ten nekonečný ruch, šum a svist.
Včelí úl!